Recenze: Gemma Malley - Deklarace

Název: Deklarace smrti

Autor: Gemma Malley

Originální název: The Declaration

Počet stran: 256

Nakladatelství: Fragment

Přkladatelka: Milena Hordinová




Něco o autorce

Studovala filozofii na publicistické univerzitě před tím, než pracovala jako žurnalistka. Psala pro několik finančních časopisů a pravidelně přispívala články do časopisů jako jsou Company Magazine a The Sunday Telegraph.
Po té se začala věnovat službám, jako jsou pomoc seniorům v Ofstedu nebo výcviku vodících psů. Je vdaná za Marka, ředitele přípravné školy (školky) v severozápadním Londýně.

Jsem jenom Anna. Paní Pincentová je přesvědčená, že lidé jako já další jméno nepotřebují. Jedno úplně stačí.

Úryvek z knihy, strana 8

Stručný děj: Děj se odehrává v budoucnosti, konkrétně v roce 2140. Vědci objevili lék na dlouhověkost-což také jinak znamená, že pokud budete léky pravidelně brát, budete nesmrtelní. S tímto vynálezem se ale také objevil problém. Hrozilo přelidnění světa, protože lidé se sice rodili ale neumírali. A tak vláda stanovila jasné pravidlo. Ti, kteří užívají léky na dlouhověkost nesmí mít děti. Nazývají je Vyvolenými. Pokud děti chtějí mít, je jim zakázáno užívat nadále léky a stanou se Vyloučenými. A pokud děti mají a užívají léky dále, čeká je vězení a děti se stanou Přebytečnými.
Hlavní hrdinka Anna je Přebytečná a své rodiče za to co jí provedli k smrti nenávidí. Žije v jakémsi výchovném zařízení pro Přebytečné, které vede krutá paní Pincentová. Přebyteční se zde učí poslušnosti a sloužit Vyvoleným. Pokud jsou dostatečně pilní, stanou se z nich Užiteční, i když by se to také dalo jinak říct posluhovači Vyvolených. Anna má v životě jen jeden cíl a to, stát se Užitečnou. Mezi ostatními dětmi v ústavu má vysoké postavení a respekt. Nenechá nic pokazit její cíl. Dokud se do ústavu nedostane Petr, nepřizpůsobivý a drzý hoch který Anně tvrdí, že zná její rodiče.

Říká, že není Přebytečný Petr, ale že se jmenuje Petr Tomlinson. Jako nějaký Vyvolený.

Úryvek z knihy, strana 38

Moje dojmy: Tuhle knihu jsem si brala ke čtení s jakýmsi smířením, že se mi moc líbit nebude, zatím jsem na ni četla spíše negativní recenze. Více jsem se zmýlit nemohla, protože jsem touhle dystopií naprosto nadšená.
Jak už jsem dříve zmiňovala, jsem velká milovnice dystopií a námět dlouhověkosti a Přebytečných mě nadchnul. V dnešní době, která je podobnými knihami přehlcená, šlo o opravdu originální námět.
Jakmile jsem se do knihy začetla, nemohla jsem přestat číst. Hltala jsem jednu stranu za druhou s tím, že prostě musím vědět co se stane dál. V knize nás čeká několik přímo šokujících zvratů a musím říct, že jeden hlavní, co se týká Petera jsem opravdu nečekala.

Anna mi zpočátku moc sympatická nebyla, její názory mi přišli až ujeté a nechápala jsem, jak může být spokojená s tím, že je Přebytečná. V průběhu knihy mi ale docházelo, že její vychovatelka jí jednoduše vymyla mozek. Takže jsem postupem měnila svůj názor a na konci už měla mé plné sympatie.
Buřiče Petera který narušil jinak klidnou a přísnou výuku Přebytečných jsem si zamilovala hned od začátku. Budete bezpochyby obdivovat jeho odvahu a poté, co se odhalí jeho tajemství jen koulet očima a číst s pusou do kořán. Líbily se mi také jeho nenápadné ale přesto očividné city k Anně. Peter se zkrátka stal mou nejoblíbenější postavou.
Paní Pincentová byla naopak pro mě naprosto nejméně oblíbenou postavou a není divu. Tahle ženská byla nesmírně krutá, zlá a neměla pro děti které vlastně za nic nemohli ani špetku pochopení. Na konci se však dozvídáme její příběh a objevíme i v téhle odporné ženě alespoň kousek citu.
Paní Sharpeová se v podstatě objeví v knize jen krátce ale i tak mi byla velmi sympatická. Vyvolená, která je laskavá k Přebytečným se asi jen tak nevidí. I když, za to co udělala pak u mě trošku poklesla.

Kniha se odehrává pouze na několik místech. Drtivá část v ústavu pro Přebytečném, jehož vykreslení krásně doplňuje ponurou a děsivou atmosféru kterou Přebyteční pociťují. Menší část příběhu se odehrává v domě paní Sharpeové, kde je zase atmosféra naprosto opačná a jde z toho krásně vyčíst kontrast mezi životem Přebytečných a Vyvolených.

Kniha má v Česku dvě vydání.

Tohle je první vydání a mě se bohužel opravdu nelíbí. Nevím proč, asi kvůli tomu obrázku, kdybych měla vybírat knihu jen podle obálky, určitě bych po ní nesáhla.

Zato tahle obálka se mi líbí moc. Působí na mě tak nějak..moderněji a slibuje mi větší příslib dobrého příběhu.

Když to shrnu, z knihy jsem byla opravdu nadšená. Líbila se mi originalita příběhu, styl psaní autorky i to jak si dovedla pěkně pohrát s navozením atmosféry. Pokud jste fanoušci dystopií, tahle kniha by vám rozhodně neměla uniknout.

Hodnocení: 5/5