.jpg)
Název: Divoký leknín
Autorka: Karolína Rychtecká
Nakladatelství: Moba
Počet stran: 464
Rok vydání: 2014
Něco a autorce: Karolína Rychtecká je pseudonym, pravé jméno autorky je Eva Kodýmová. Pracuje jako knihovnice ve Světlé nad Sázavou. Vystudovala střední ekonomickou školu. Je vdaná a má dospělého syna. Mezi její záliby patří psaní, čtení, historie, kreslení, má ráda koně a přírodu.
Stručný děj: Blanka de Rougille prožívá se svou starší sestrou dětství na venkovském zámku v Burgundsku. Život tam plyne poklidně uprostřed vinic a krásné přírody, ale zdánlivou idylku narušují rodinné vztahy. Otec nemá mladší dceru rád a dává jí to najevo při každé příležitosti. Trestá ji za ty nejbanálnější prohřešky, zatímco starší dceru Rosalindu nekriticky zbožňuje a omlouvá všechny její nedostatky. Blanka se bouří, navzdory zákazům utíká ze zámku a při jednom ze svých nedovolených výletů je přepadena a znásilněna. Trvá dlouho, než se z krutého zážitku vzpamatuje, vzápětí však následuje tvrdý trest. Otec ji odveze do kláštera a hrozí, že ji tam nechá navždy. Naštěstí se Rosalinda vdává a na její svatbě Blanka nemůže chybět. Vše ale není tak jednoduché, jak to vypadá..
Hraběte zaskočila zpráva, že Blanku potkala nehoda. Po Rosalindiných referencích byl připraven důkladně si to s ní vyřídit. Tentokrát skutečně překročila všechny meze. Je dávno po obědě a ona nebyla schopná přijít domů, musel pro ni poslat Valéra. Nehledě k tomu, že si dovolila zůstat venku sama, ačkoli dobře ví, že to má zakázáno. To už je vrchol. Ale on s ní žádné ciráty dělat nebude, dneska pozná, zač je toho loket, dnes ji přinutí sklopit ty vzpurné zraky a prosit o odpuštění.
Jenže Valér se vrátil opravdu vylekaný. Prý ji našel potlučenou v bezvědomí pod stromem a nedaleko stála selská kára s mulou. Kdo ví, co se tam mohlo stát? Za těchto okolností se musel hrabě sám přesvědčit, jak to s jeho dcerou vypadá. Jakmile ucítil v dlani její rozpálené tváře a zaslechl blouznivé vzdechy, poslal do Epinacu pro doktora.
Ještě chvilku postál u jejího lůžka bledý jako prostěradlo. Nedal na sobě znát nic z toho, co se honí za vysokým alabastrovým čelem. Pohladil ji po vlasech, přejel citlivými prsty poraněné rty stejně jako předtím Valér a se stisknutými zuby odešel. Místo u nemocné zaujala vyděšená Aneta.
Úryvek z knihy strana 28
Moje dojmy: Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst ještě než vůbec vyšla. Mám moc ráda historické romány a tenhle mě zaujal svou anotací, která byla poměrně znepokojivá. Znásilnění, zlý otec, tresty, nešťastná láska..Navíc mě zaujalo, že autorkou je Češka. S historickými romány od českých autorek moc zkušeností nemám, snad jen Kláru Janečkovou a její Prokletý původ se mi víc než líbil. Doufala jsem, že mě tento román pohltí stejně.
Své taky udělala obálka, která je prostě nádherná. Moba prostě obálky umí.
Celý příběh se odehrává ve Francii, což je moje oblíbené místo pro knižní příběhy. Třeba takový Polibek pro Annu by podle mě nebyl ani zdaleka tak dobrý, kdyby se odehrával jinde než v městě světel. V období kdy se odehrává Divoký leknín, to samozřejmě ještě žádné město světel nebylo ale i tak. Příběh se celou dobu točí kolem dvou sester, které jsou rozdílné jako noc a den.
Blanka je hodná, nevinná dívka která je za svého mládí hodně divoká a má touhu objevovat a poznávat nové věci. K lidem je ale vstřícná, upřímná a laskavá a není divu že ji všichni milují. Až na jejího otce.
Rosalinda je jedním slovem mrcha. Už snad od prvních pár stránek jsem tu ženskou neměla ráda, a čím víc jsem četla, tím se můj nepříjemný pocit z ní prohluboval. Tahle slečně je manipulátorkou první třídy a Blanku očividně nemá moc v lásce. Často na ni žaluje otci.
Otec, hrabě de Rougille je vládce jak má být, miluje svoji zemi, nedá na ni dopustit a nenávidí války. Stejně jako války ale nenávidí i svoji mladší dceru Blanku, a trestá ji a za sebemenší hloupost. Působil na mě jako v jádru laskavý a moudrý člověk a až do konce knihy jsem přesně nepochopila jeho nenávist k vlastní dceři..
Luis, Rosalindin budoucí manžel na mě z prvu působil jako studený psí čumák, ale postupem knihy jsem v něm dokázala najít okouzlujícího muže s srdcem na pravém místě.
Gerard, bratr Luise byl sympatický muž, zábavný, laskavý a odvážný. Byla jsem ráda že si nakonec vybral správně.
Kniha má téměř 500 stran a podle mě jí to škodí. Popisů tam bylo opravdu až příliš. Na druhou stranu, popisy okolí hradu a přírody byly pěkné a člověk si snadno dokázal představit jak se s Blankou projíždí na koni všemi těmi lesy, ale po nějakých 200 stran už mě to začalo opravdu nudit. Postavy jsou zde popisovány taktéž velmi podrobně, skoro bych této knize dala označení psychologický román. Z historie se tu moc nedozvíme, moc historických fakt se tu neobjeví, spíše se pořád řeší Blančina a Rosalindina láska.
Ať zní anotace poměrně akčně, očekávala jsem víc. Knihu jsem louskala celkem dlouho a chvílemi jsem se musela do čtení nutit. Možná za to může i fakt, že jsem při brouzdání na databáziknih našla spoiler s prominutím jako kráva, a věděla jsem tedy hlavní událost co se v knize stane, takže jsem si čtení patřičně neužila.
Konec mě tedy díky spoilerů nepřekvapil ale způsob jakým se udál ano. Až mi z toho běhal mráz po zádech. A když jsem dočetla poslední větu knihy, otočila stránku a tam nic..no co to má být?? Tohle si jasně žádá druhý díl, konec byl tedy hodně otevřený a spousta záhad zůstala nevysvětlených.
Pokud ale hledáte nějaký nenáročný historický román o nešťastné lásce a nevadí vám dlouhé popisy, mohl by být Divoký leknín pro vás to pravé.
Já bych knihu zkrátila alespoň o 100 stran, ubrala popisů, přidala více děje..ale když to vezmu kolem a kolem, kniha nebyla špatná, jen se mi asi netrefila úplně do noty. Pravděpodobně se k ní už nevrátím ale nezatracuji ji.
Hodnocení: 3/5
Své taky udělala obálka, která je prostě nádherná. Moba prostě obálky umí.
Celý příběh se odehrává ve Francii, což je moje oblíbené místo pro knižní příběhy. Třeba takový Polibek pro Annu by podle mě nebyl ani zdaleka tak dobrý, kdyby se odehrával jinde než v městě světel. V období kdy se odehrává Divoký leknín, to samozřejmě ještě žádné město světel nebylo ale i tak. Příběh se celou dobu točí kolem dvou sester, které jsou rozdílné jako noc a den.
Blanka je hodná, nevinná dívka která je za svého mládí hodně divoká a má touhu objevovat a poznávat nové věci. K lidem je ale vstřícná, upřímná a laskavá a není divu že ji všichni milují. Až na jejího otce.
Rosalinda je jedním slovem mrcha. Už snad od prvních pár stránek jsem tu ženskou neměla ráda, a čím víc jsem četla, tím se můj nepříjemný pocit z ní prohluboval. Tahle slečně je manipulátorkou první třídy a Blanku očividně nemá moc v lásce. Často na ni žaluje otci.
Otec, hrabě de Rougille je vládce jak má být, miluje svoji zemi, nedá na ni dopustit a nenávidí války. Stejně jako války ale nenávidí i svoji mladší dceru Blanku, a trestá ji a za sebemenší hloupost. Působil na mě jako v jádru laskavý a moudrý člověk a až do konce knihy jsem přesně nepochopila jeho nenávist k vlastní dceři..
Luis, Rosalindin budoucí manžel na mě z prvu působil jako studený psí čumák, ale postupem knihy jsem v něm dokázala najít okouzlujícího muže s srdcem na pravém místě.
Gerard, bratr Luise byl sympatický muž, zábavný, laskavý a odvážný. Byla jsem ráda že si nakonec vybral správně.
Kniha má téměř 500 stran a podle mě jí to škodí. Popisů tam bylo opravdu až příliš. Na druhou stranu, popisy okolí hradu a přírody byly pěkné a člověk si snadno dokázal představit jak se s Blankou projíždí na koni všemi těmi lesy, ale po nějakých 200 stran už mě to začalo opravdu nudit. Postavy jsou zde popisovány taktéž velmi podrobně, skoro bych této knize dala označení psychologický román. Z historie se tu moc nedozvíme, moc historických fakt se tu neobjeví, spíše se pořád řeší Blančina a Rosalindina láska.
Ať zní anotace poměrně akčně, očekávala jsem víc. Knihu jsem louskala celkem dlouho a chvílemi jsem se musela do čtení nutit. Možná za to může i fakt, že jsem při brouzdání na databáziknih našla spoiler s prominutím jako kráva, a věděla jsem tedy hlavní událost co se v knize stane, takže jsem si čtení patřičně neužila.
Konec mě tedy díky spoilerů nepřekvapil ale způsob jakým se udál ano. Až mi z toho běhal mráz po zádech. A když jsem dočetla poslední větu knihy, otočila stránku a tam nic..no co to má být?? Tohle si jasně žádá druhý díl, konec byl tedy hodně otevřený a spousta záhad zůstala nevysvětlených.
Pokud ale hledáte nějaký nenáročný historický román o nešťastné lásce a nevadí vám dlouhé popisy, mohl by být Divoký leknín pro vás to pravé.
Já bych knihu zkrátila alespoň o 100 stran, ubrala popisů, přidala více děje..ale když to vezmu kolem a kolem, kniha nebyla špatná, jen se mi asi netrefila úplně do noty. Pravděpodobně se k ní už nevrátím ale nezatracuji ji.
Hodnocení: 3/5
Žádné komentáře:
Okomentovat